Slovinsko Tour 2017
Rok se s rokem sešel a K dur již podruhé vyrazil na pěveckou a poznávací pouť za spřátelenými sbory do Slovinska. Ve středu 27. září jsme spolu s Vachovým sborem moravských učitelek a "majestátní" českou lípou nasedli v Brně do autobusu a vyrazili směr Slovinsko. Jak už to u našeho sboru bývá, i cesta je cíl, a tak jsme těch mnoho hodin povětšinou dopředného pohybu autobusem (což, jak se později ukázalo, nemusí být pravidlem) strávili v družné a bujaré náladě.
Do hotýlku ve vesnici Voljča draga, která je pozoruhodná především tím, že v ní není ani hospoda, jsme dorazili ve večerních hodinách. Po úvodní parkovací čtvrthodince, při které nás pan řidič seznámil se svou couvací vášní, jsme se mohli ubytovat, někteří v pokojích s výhledem na sklad trubek, jiní na parkoviště bagrů. Naštěstí jsme do hotelu jezdili opravdu jen přespat a i tato činnost byla u většiny z nás redukována na minimum. Za svitu hvězd se někteří ještě vydali hledat restaurační zařízení do vedlejší vesnice a plynule se pak pokračovalo na improvizované welcome party na zahrádce před hotelem.
První programový den byl věnován především návštěvě přírodních zajímavostí. Zahájili jsme ho návštěvou jeskyní Škocjanske jame a procházkou po naučné stezce okolo obří propasti (kam se hrabe Macocha), na jejímž dně ústí jeskyně a protéká jí řeka Reka (kam se hrabe Punkva). Někteří z nás sice zprvu brblali, že do jeskyně asi nepůjdou, vždyť to máme doma za humnem, ale po prohlídce podzemního světa z jehož velikosti i krásy se tajil dech, snad všichni uznali, že "není jeskyně jako jeskyně". Odpoledne jsme ještě zavítali k Predjamskému hradu částečně vestavěnému v jeskyni a pak už zamířili do městečka Pivka, kde nás čekal první koncert našeho turné.
Společné vystoupení s místním pěveckým sborem se konalo v Základní škole v Pivce v aule se skvělou akustikou. Po vydařeném koncertě nás místní pozvali na pohoštění, zpívalo se, družili jsme se a bylo nám fajn. Na hotel jsme dorazili pozdě večer, ale after party samozřejmě ještě proběhla.
Pátek byl ve znamení kultury a utužování česko-slovinského přátelství. Dopoledne nás čekala komentovaná návštěva moderní okresní knihovny v městě Nová Gorica, které leží na samé hranici s Itálií. Jinak vcelku fádní prohlídka knihovny byla okořeněna neotřelým překladem výkladu z angličtiny jednou z členek našeho sboru. Překlad se sice poněkud odchyloval od originálu, zato v posluchačích vyvolal nečekaný zájem o knihovnickou tématiku doprovázený salvami smíchu.
Poté nás již čekal zlatý hřeb programu - sázení stromku lípy jako symbolu česko-slovinského přátelství. No, tedy stromku... řekněme spíše proutku... zkrátka taková haluz s pěti okoralými lístky to byla. V připravené sadbové jámě tak musel být dodatečně navršen kopeček hlíny, aby se v jámě naše lipka úplně neztratila. Aby lípa pěkně rostla, zazpívaly jí oba sbory jednu lidovou píseň (my jsme zvolili Prší, prší, abychom jí alespoň duchovně podpořili v růstu) a společně pak českou hymnu. Starosta pronesl projev, děkovalo se, plácalo se, zkrátka velkolepé to bylo.
Na programu dále byla prohlídka františkánského kláštera Kostanjevica, kde je v hrobce rodiny Bourbonů pochován poslední francouzský král, a který se pyšní rozsáhlou sbírkou kultivarů růží v klášterní zahradě. Poté opět na další svaté místo a to přímo do poutní baziliky na Svaté hoře, která se tyčí vysoko nad řekou Sočou nedaleko města Nová Gorica. V bazilice jsme stejně jako předešlého dne v jeskyni vyzkoušeli akustiku a s radostí si improvizovaně zazpívali.
Cesta dolů autobusem ze Svaté hory by se dala zaznamenat jako jediná chvíle zájezdu, kdy zadní část autobusu osídlená K durem mlčela. Uzounká silnice měla totiž takový sklon (15 - 30%), že se všem tajil dech a v tiché modlitbě doufali, že se neupálí brzdy. Stejně jako po přistání v letadle jsme řidiči zatleskali a byli rádi, že nás vysadil na prohlídku další zajímavosti a sice historického mostu přes řeku Soču, který je proslulý nejdelším kamenným obloukem na světě.
Večer jsme se vrátili na radnici města Nová Gorica, kde proběhl další koncert spolu s místním pěveckým sborem Rože. Velkolepou atmosféru mělo především společné zpívání slovinské písně "Slovinija od kot lepote tvoje" a naší "Tancuj tancuj" všemi třemi vystupujícími sbory. Po koncertě jsme byli pozváni na společný raut a po návratu na hotel jsme si nenechali ujít ani after party.
V sobotu náš čekal další nádherný pozdněletní den, který jsme příznačně strávili v historickém přímořském městečku Piran. V menších skupinkách jsme si každý užil, co nám bylo libo - koupání v moři, vycházku po městečku, hradby, kostely, kavárničky či restaurace. Plni dojmů a ošleháni slaným větrem jsme si pak v autobuse směrem do Lublaně ukazovali fotky a předháněli se, kdo zachytil vtipnější momentky svých kolegů ze sboru. (Myslím, že zde můžeme skromně přiznat, že s velkým náskokem zvítězila různá zátiší se Zinou.)
Po odpoledním příjezdu k hotelu v Lublani nás čekal vrcholný couvací majstrštyk pana řidiče. Nikdo už od té doby nepochyboval, že náš řidič je světová extratřída v couvání s autobusem zejména co se vytrvalosti týče a nebýt toho, že jsme během dlouhých manévrů museli stále sedět v autobuse, byli bychom snad i dojati.
Večer jsme se přesunuli do obce Domžale severně od Lublaně a zároveň na dohled od Alp. V malém a překrásně vymalovaném kostelíku jsme odzpívali náš poslední slovinský koncert a zároveň si mohli poslechnout mladé kolegy z vynikajícího domžalského sboru. Ti pro nás pak v místním kulturním domě (raději ani nebudu srovnávat s tím kuřimským) uspořádali skvělou večerní zábavu s pohoštěním a živou kapelou. Mladí kluci hráli na dvě harmoniky, kytary, bicí a klávesy jako o život a kromě řady slovinských a světových šlágrů nás velmi potěšili písněmi Jožin z bažin a Po kalíšku. My jsme jim na oplátku byli nadšeným publikem, za které by se snad ani Beatles nemuseli stydět. Poněkud utahaní, vyzpívaní a vytancovaní jsme v hotelu zasedli k poslední after party.
Nedělní dopoledne jsme strávili procházkami či posedáváním v historickém centru Lublaně a v pravé poledne jsme nasedli do našeho autobusu a nabrali přímý směr (opravdu se ten den couvalo jen výjimečně) do Brna. Cestou jsme si v autobuse ještě všichni zahráli vědomostní a tipovací soutěž, kterou připravila kolegyně z Vachova sboru a s posledními tóny písně "Cúvanie mám zo všetkého najradšej..." jsme zaparkovali u Janáčkova divadla a udělali tak tečku za tímto neobyčejným a neopakovatelným turné Slovinsko 2017.