Zimní soustředění na Kaprálově mlýně

Snad pod tíhou odpovědnosti z nadcházejících oslav 10. výročí založení K duru, jsme vyrazili na mimořádné zimní soustředění do našeho "druhého domova" na Kaprálově mlýně. Termín padl hned na první posilvestrovský víkend a paní zima se rozhodla, že začne panovat.

V pátek ráno nás zaskočila zpráva z mlýna: "Pokiaĺ nebudete mať na autách reťazy, tak radšej nejazdite dole, lebo byste nemuseli v nedeĺu odísť!" Začali jsme tedy shánět lepší řidiče a lepší auta a odpoledne vyrazili. První najatý řidič to zvládl bravurně, jen s malým podklouznutím v poslední ledové zatáčce. Další vůz už takové štěstí neměl a v inkriminované točce chytil smyk a prorazil olejovou vanu o jediný pařez u cesty. S kapající tekutinou dorazil vůz ke vchodu, z něj vyskákaly vyděšené sboristky, které pak dobrou hodinu nepromluvily. Ostatní společně s ředitelem střediska a paní kuchařkou začali zběsile hledat nádoby na odchyt oleje. Našli se však jen kastroly z kuchyně, určené na přípravu našeho oběda. Bylo nám doporučeno rychle nazout řetězy a vyjet zpět, dokud je v nádrži alespoň zbytek oleje, jinak je možné, že tu zůstaneme do jara. Jenže v tom došla hláška, že se blíží další vůz a potkat se na úzké cestě by bylo nebezpečné. Když auto, které tam mělo být za chvíli, stále nejelo, zavolali jsme posádce vozu. "Do prčic, teď nám nevolejte, snažím se pozpátku trefit do brány!!!!" V oné zatáčce také lehce podklouzli, ale jejich chytré auto to vyhodnotilo, jako že je potřeba zatáhnou automatickou ruční brzdu, tím dostali hodiny a zbytek sjeli pozadu.

Na cestě byl ještě sbormistr se svou rodinkou. Ten byl již důsledně varován, aby dolů nezajížděl. Byla vyslána hlídka na pomoc svozu věcí a dětí na bobech. Poté sbormistr prohlásil, že nehodlá chodit 100x nahoru a dolů pro spoustu věcí a not a že to jeho Prius zvládne. Naštěstí jak řekl, tak udělal. A jelikož již byla pokročilá hodina, páteční zkouška tím skončila, aniž bychom vydali hlásku!!

Tady ovšem příběh nekončí..... Ráno jsme dostali nápad, přivolat pro nepojízdný vůz odtahovku. Pan řidič vjel neohroženě na zasněženou cestičku a nezasekl se v poslední zatáčce, ale hned v té první. Nasupěně nám volal, jako bychom za to mohli, a říkal, že musí přivolat kolegu. To jsme si ovšem nemohli nechat ujít a šli jsme pozorovat, jak odtahovku vyprošťuje ještě větší odtahovka pomocí řetězů a okolních stromů. Poté oba odjeli a třetí auto nám odmítli poslat. Přijedou prý, až si to auto dopravíme nahoru k silnici!! Dobří lidé nám poradili, ať si odchytneme místní traktor, který občas údolím projede. To se nám bohužel nepovedlo, takže opět nastoupil náš neohrožený sbormistr, auto si zahákl za svůj "obojživelník" (elektro vs. benzín) a bezpečně jej vytáhl k silnici. Tím bylo auto připraveno k odtahu, který také v pondělí zdárně proběhl.

Jestli jsme ten víkend vůbec něco zpívali si už ani moc nevybavuji, ale zřejmě jsme trénovali Pavlicovu Missu Brevis na výroční koncert s orchestrem. Ale co si pamatuji zcela přesně je, že jsme v sobotu oslavili sborového Silvestra a přivítali Nový rok s heslem: Co je jedna proražená vana proti tomu, že jsme všichni přežili bez újmy na zdraví!! Tímto jsme si snad vyčerpali smůlu na celý rok a teď už nás čekají jen samá pozitiva!!:-)